OBRÁZKY HELENY STANČÍKOVÉ

Na počátku byl zájem o výtvarné umění všeobecně.
Helena se svou kamarádkou Zinou navštěvovaly už coby středoškolačky různé pražské galerie a malířské výstavy. Z Berouna,
kde bydlela, to bylo do Prahy docela blízko. Ve své knihovně měla několik výtvarných monografií. V popředí jejího zájmu tenkrát byli představitelé počátků moderního malířství - Monet, Courbet, Matisse, Pissaro, Renoir, Cézanne, van Gogh, Gauguin, Degas a další. Ráda četla také jejich životní příběhy - v té době vycházelo velké množství takových knih a také knihovny byly dostatečně zásobeny
touto literaturou.

V roce 1973 se Helena seznámila v berounské nemocnici - kde pracovala jako zdravotní sestra - s panem Hořickým, malířem
z nedalekého Králova Dvora. Pozval nás k sobě do svého ateliéru, ukazoval nám své obrazy hustě rozvěšené po stěnách a poutavě
o nich vyprávěl. Kromě olejomalby využíval různé speciální techniky a velmi zajímavým způsobem je kombinoval s klasickou malbou. Zaujal nás abstraktní obraz, představující orosenou pavučinu v ranním slunci - vlákna pavučiny byla vytvořena nanesením jakési pryskyřice se zvláštní patinou. Rozhodli jsme se, že si ten obraz jednou koupíme a také jsme to mnohem později udělali.

Pan Hořický nám nabídl, že můžeme chodit do malířského kroužku, který tenkrát vedl. Začali jsme jezdit na kole do Králova Dvora
a po okolí Berounky, malovali v plenéru, krajinky, zátiší, stromy, kytky a všechno, co nás zajímalo. Malíř nás učil různé techniky
a malířské zásady a kromě toho jsme si sami rozšiřovali výtvarné obzory. Kromě klasických výstav v Národní galerii nás zajímalo vše
od Leonarda da Vinciho, přes Goyu, impresionisty, expresionisty, Picassa, sececi, naivní malířství a grafiku, až po výtvarnou fotografii
a nejsoučasnější umění, které se vyznačuje neomezenou fantazií.

Později, když jsme se přestěhovali do Studénky a někdy v 80. letech jeli koupit obraz Pavučinu, dozvěděli jsme se,
že už pan Hořický nežije.

Obrázky, které Helena namalovala v době, kdy nás pan Hořický učil malovat, jsou hned na počátku této části galerie v odíle perokresby. Další práce jsou pak charakteristické vždy pro určité období, kdy Helena zkoušela různé další techniky, např. kresbu barevnými tužkami na sklo, nebo různé typy koláží - avšak techniky nejsou podstatné. Ostatně samotná technika a pečlivost provedení není nejsilnější stránkou této výtvarnice - amatérky. V některých případech byla použita i počítačová retuš a drobné úpravy.

Přesto mi připadlo velmi užitečným soustředit její nejlepší práce do této virtuální galerie a potěšit sebe i ostatní návštěvníky prezentací trochu naivních, ale působivých, příjemných obrázků, na kterých neuvidíte žádné drama, ani vznešené myšlenky - spíše pohodu, klid, meditaci, tajemství, nostalgii. Jsou to obrázky, které nejspíš neobstojí před analytickým rozborem uměleckých kritiků, zato potěší zraky mnoha krásychtivých lidiček, tak jak už to mnohokrát dokázaly.

Ruda Stančík